Kamila Krutáková. Ne všichni ji možná znají, výrazně se však zapsala do historie břeclavského hokeje. Nejčastěji ji můžete vidět na střídačce ve zdravotnickém kabátu nebo na zápasech s foťákem. Stala se také iniciátorkou nejedné dobročinné akce, jenž se v rámci našeho hokeje zrealizovaly a dělají nám dobré jméno.
Další díl formátu rozhovorů. Dnes vám nabídneme další odlišný pohled na hokej a náš břeclavský klub. Pozvání přijal nejvyšší člen vedení klubu, pan Jakub Klimovič
Máme střed dalšího měsíce a to znamená druhý díl ze série rozhovorů. Dnes byl host malinko netradiční. Nejedná se o žádného hráče ani trenéra. Dnes nahlédneme za oponu na pohled rodičů. Pozvání přijal pan Václav Kosina.
Pro první díl nového formátu rozhovorů, které budou vyházet pravidelně jednou do měsíce, přijal naše pozvání profesionální hokejista, který má však stále blízko k Břeclavi a v létě se pravidelně prohání na ledě se současným Áčkem Lvů... Ondřej Nedvěd.
Jaroslav RACLAVSKÝ nejst.: V sezóně 2010/11 bývalý břeclavský klub zkrachoval a zbyly jen dluhy... Udělali jsem obrovský posun, důležité je vydržet.
Jak už jsme se zmiňovali na facebooku, dne 9.11. oslavil 80 let pan Ing. Jaroslav Raclavský. V tento den mu také představitelé vedení břeclavského hokeje předali dárek za zásluhy pro náš klub. My jsme si dovolili s ním vytvořit a sepsat rozhovor, ve kterém zavzpomínáme na staré časy a především na vznik současného hokejového klubu, u kterého pan Raclavský stál.
Na úvod, mohl byste se nám představit?
Samozřejmě, jsem Jaroslav Raclavský. Bydlím od narození v roce 1941 v Břeclavi. Letos mi bylo 80 let. Po rozpadnutí firmy INGSTAV Brno – specializace podzemní stavby – jsem od roku 1992 budoval vakuové kanalizační systémy pro obce do 2000 obyvatel a pro nukleární medicínu.
Spolu s Technickými univerzitami v Hamburku, Lüneburgu, Suderburgu a Košicích ještě dodnes konzultuji výzkum pro definitivní úložiště vysoce radioaktivního odpadu v hloubkách přes 1 km pod zemí.
Moje hobby bylo a je plavání a cyklistika. K hokeji jsem se dostal vlastně až přes syna a vnuka.
Jak probíhal vznik současného hokejového spolku, u něhož jste před deseti lety stál?
Moje hobby bylo plavání a cyklistika, když byl můj syn služebně Torontu/ Kanadě a dovezl svému synovi (mému vnukovi) originál kanadskou hokejovou výstroj. Bylo to v sezoně 2006/2007 a já jako děda jsem začal s ním chodit do hokejové přípravky HC Břeclav.
Břeclavský hokej nebyl a není fanouškovsky tak výrazný jako známé kluby, ale i přesto je jeho historie velmi rozmanitá. Viz https://www.hclvibreclav.cz/hi...
2000 – HC Colligo Břeclav (Hockey Club Colligo Břeclav)
2004 – IHC Břeclavští Lvi
2007 – HC Břeclav (Hockey Club Břeclav)
2011 – HC Passvilan Břeclav (Hockey Club Passvilan Břeclav)
2011 – HC Lvi Břeclav (Hockey Club Lvi Břeclav)
Břeclav však byla v hokeji stále pozadu až do roku 1972. Skutečný Zimní stadion se vybudoval dříve v Hodoníně a částečně ho využívali i břeclavští hokejisté např. i můj spolužák Ivan Kovařík, který tam s Nedomanským hrávali hokej. Po maturitě se pak s ním setkal na ledě v Hr. Králové a po odchodu do Kanady se s ním také setkal v Torontu.
Na zápasy se jezdilo rovněž dívat do Hodonína, zvláště když v celku tamního Slovanu hrávali hráči z Břeclavi. Přímo v Břeclavi se hrávalo, jen pokud se umoudřilo počasí a byl mráz.
V sezóně 2010/2011 hrozilo břeclavskému klubu kvůli špatnému hospodaření vedení a velkému zadlužení, že zkrachuje a také zkrachoval. Po klubu zbyly jen dluhy, ale zůstal majitelem práv hráčů.
O novou dotaci na hokej projevila zájem firma Passvilan, která ale nejprve kvůli nerozhodnosti přišla o mládež i dotaci, ale chtěla vést alespoň mužský hokej. Z jednání s městem nakonec úplně vycouvala, jelikož neměla v ruce záruku. Za pomoci města (ledy zdarma) dokázal nový majitel za minimální možné náklady zbudovat velmi mladý tým založený na břeclavských odchovancích doplněný o veterána Baruse a nadějné mladíky z brněnské Komety, kteří hráli v Břeclavi prakticky jen za prémie. Klub se tak znovu rozdělil na dva subjekty. HC Lvi Břeclav s.r.o. zastřešující mužský hokej pod vedením vlastníka klubu pana Patrika Vašíčka, který ukončil jeho činnost v Břeclavi převodem klubu do Čech na nového majitele, ale který již hokej neprovozuje.
Mládežnický hokej zastřešovalo z počátku město prostřednictvím své organizace TEREZA a za pomoci občanského sdružení rodičů a trenérů mládežnické HC Lvi Břeclav o. s.
Kdy vznikl „vlastně“ současný hokejový spolek?
„Lvi Břeclav“ v roce 2011, vznikli přeměnou v té době již existujícího sdružení Husako Břeclav a jeho předsednictvo se rozrostlo i o zástupce rodičů mladých hráčů. V situaci, kdy Passvilan dělal muže a město chtělo dotovat mládež jen za předpokladu, že bude nad ním s plnou kontrolou, a proto celé financování /dotaci převedlo na městskou příspěvkovou organizaci Tereza a nové občanské sdružení HC Lvi Břeclav.
Poté, co se přerušila na začátku června letní příprava mládeže, ujali se členové občanského sdružení HC Lvi Břeclav dobrovolně zajištění zbytku letní přípravy mládeže. S posvěcením HC Passvilan, který dětem nechtěl v trénování bránit, ačkoliv na ně pravděpodobně stále vlastnil práva.
HC Passvilan s.r.o. nakonec souhlasil s převodem mládeže na jiný subjekt. Probíhala jednání mezi HC Břeclav o.s., HC Passvilan, Terezou a základní školou Kupkova. Protože se musely dořešit problémy z nastartováním sezony, jako jsou rozvrhy ledů nebo školní rozvrhy, tak se souhlasem všech, se naplno ujalo vedení mládežnického hokeje HC Lvi Břeclav o.s..
Přechod občanského sdružení HC Lvi Břeclav na zapsaný spolek s IČO 27011593 pak přišlo na schůzi dne 16.6.2014 na základě nového občanského zákoníku.
Jakou úlohu jste během vzniku hrál? Co byste případně nyní udělal jinak?
Jakou úlohu? V té době mi již bylo 70 let, a tak jsem vedení o.s. pomáhal a podporoval svými znalostmi k vybrání z toho všeho, z té složité situace, aby bylo to nejlepší, aby děti a mládež měly bezproblémový přístup k pohybu, sportu a hokeji a trenéři se mohli plně věnovat mládeži. Protože jsem pracoval v zahraniční firmě a měl jsem kontakty a jazykové znalosti, tak jsem se začal věnovat kontaktům s kluby v Rakousku.
Jaký vidíte posun od začátku vzniku klubu až po současnost?
Myslím si, že to byl obrovský posun, škoda pozastavený Covidem.
Co byste chtěl vzkázat klubu případně i hráčům?
Držet spolu a vydržet!
a
Hráčům – aby je pohyb, sport a hokej v prvé řadě bavil.
A ti, co se v něm vidí, aby měli úspěchy a řídili se starou sokolskou zásadou: „Přeskoč, přelez, ale nepodlez!“