Vojtěch SVOBODA: „Kdybych byl našim trenérem, asi bych skončil v blázinci... Břeclavský hokej mi splnil mé sny...“ - Poznej Kádr #5 - HC Lvi Břeclav

Vojtěch Svoboda s hokejem začal v 6-ti letech a byl to právě Břeclavský zimní stadion, na kterém uskutečnil své první kroky na bruslích. Jeho hokejovými začátky ho provázeli trenéři Sítek a Smyčka. „Chtěl bych jim tímto poděkovat za vše, co mě naučili, ale samozřejmě bych chtěl poděkovat a vzdát respekt všem trenérům, kteří mě trénovali, protože občas to s námi opravdu neměli lehký.“ Směje se Svoboda. K hokeji se dostal volnějším stylem. Jednoduše se jako malý s tátou díval na hokejisty v televizi a jednoho dne si to také sám zkusil. „Jednoho dne se mě rodiče zeptali, jestli nechci zkusit hrát. Zašel jsem na první trénink a hned jsem věděl, že chci pokračovat.“ Jak se říká, sport a hokej je láska na první pohled a v tomto případě se to, jako v mnoha jiných případech, znovu potvrdilo. Skromný hokejista ani nyní nešetřil díky. „Chci tedy poděkovat také rodičům za to, že pro mě obětovali svůj čas a peníze...“ Doplňuje.

Dres Břeclavských Lvů oblékal od přípravky až do mladších žáků. Poté jeho kroky směřovaly do blízkého Hodonína, kam přestoupil s jeho dřívějším, a dokonce i nynějším spoluhráčem Tiborem Sedláčkem. U Hodonínských Drtičů zůstal až do juniorky, mezi tím si v modro oranžovém dresu zkusil také nejvyšší dorosteneckou ligu. „V mladším dorostu jsme si jeden rok zahráli extraligu, ze které jsme následně spadli, ale určitě jsme si z toho nějakou tu zkušenost vzali.“ Špatné výsledky, spojené se sestoupením z nejvyšší soutěže, však převyšují vzpomínky na skvělou partu spoluhráčů, kterou byl po většinu svého hokejového času obklopen. Poslední rok ve starším dorostu proběhlo spojení klubů Břeclavi a Hodonína. Stalo se tak v rámci spolupráce klubů, která zajišťovala, i přes nízký počet hráčů daného ročníku v obou městech, stabilní hokejovou kategorii. „Pro mě to byla nejlepší sezona v mládežnických kategoriích, protože se uhrály slušné výsledky a utvořila se tam neskutečná parta.“ Právě parta a kolektiv je to, na co Vojta vzpomíná nejraději. „Abych byl upřímný, ty nejhezčí hokejové zážitky mám spojené, více než s výkony na ledě, spíše s tím vším okolo... Myslím tím především zážitky s klukama, na které budeme vzpomínat nejspíše do konce života.“ Vzpomíná s úsměvem.

Ve starším dorostu se také poprvé potkal s trenérem Filipem Hrbatým, který je jeho trenérem, ale také zároveň spoluhráčem na ledě i v A-týmu. „Musím před ním smeknout klobouk za to, že to s námi zvládl přežít, protože být já na jeho místě tak už jsem asi v blázinci. To, co jsme občas dokázali vymyslet, by bylo na samostatné články... Jen by se to asi nedalo publikovat.“ Doplňuje se smíchem mladý hokejista. Další sezónu zůstal stejný tým, jen se hrálo v Hodoníně a pod jiným trenérem. Poté však tato spolupráce skončila a Svoboda zůstal ještě jednu sezónu v Hodoníně, kdy nastupoval za juniory SHKM. Z Hodonína se vrátil zpět do Břeclavi, kde si našel místo v základu A-týmu. Startem mezi dospělými si splnil jeden z dětských snů. „Jako malí jsme s klukama chodili na zápasy A-týmu a říkal jsem si, že by bylo super, kdyby se jednou lidi chodili dívat na nás.“ Přestupem mezi Břeclavské muže se také po letech potkal s hráči, se kterými hrál v žákovských letech. „Byl jsem rád, že tam jsou kluci, se kterýma jsem začínal. Je pěkný se potkat s hráči, se kterýma jsem hrál od přípravky v áčku a vzpomínat na starý časy.“ Doplňuje..

Tento rok si také splnil další z dětských snů, a to, když se po vzoru většiny spoluhráčů A-týmu stal součástí trenérského týmu mladých Lvů. Mým snem bylo vždy se stát trenérem a minulý rok jsem si konečně udělal licenci a začal trénovat. A jaké má Svoboda vyhlídky do budoucna? „No to je aktuálně docela těžký říct… Hlavně, ať je všechno jako dřív a může se hrát bez omezení a před diváky. Rád bych u hokeje zůstal i nadále a uvidím, jak se to všechno bude vyvíjet...