Radim LENKOVIČ: „Vyhovuje mi hrát pod tlakem... Nyní je pro mě prioritou výchova malých hokejistů...“ - Poznej Kádr #24 - HC Lvi Břeclav

Radim Lenkovič s hokejem začal v 5-ti letech a kde jinde než na velikém břeclavském zimním stadionu. „Na zimní stadion mě tehdy dovedl můj otec. Jako malý jsem se na něj chodil dívat, jak hraje hokej a moc se mi to líbilo.“ Malý Radim se tedy připojil do týmu přípravky a odstartoval svou hokejovou cestu. Hned na první zápas má krásnou vzpomínku, kdy se mu, jako jedinému z celého týmu, podařilo vstřelit branku. „Rád vzpomínám na svůj první zápas ve Znojmě, ve kterém jsme sice prohráli, ale mně se podařilo dát svůj první gól střelou nad vyrážečku.“ Mezi Lvy strávil své první dvě sezóny. „Potom jsme se i se svým nynějším spoluhráčem, Radimem Juránkem, přesunuli do Hodonína.“ Dres hodonínských Drtičů hájil až do deváté třídy. Z tohoto období si vybaví nejeden pěkný zážitek. „Jeden z mých největších hokejových zážitků z Hodonína je týmový výjezd na poznávací zájezd do Švédska, kde jsme odehráli i pár zápasů.“ Vzpomíná na zahraniční turnaj, který v žákovských letech spolu se svým týmem absolvoval. „Také rád vzpomínám na baráž o mistrovství republiky s Vítkovicemi v 8.třídě, který jsme vyhráli, a tím pádem postoupili na MS republiky v ledním hokeji.“ Tenkrát se utkali s týmy jako jsou Sparta Praha, Zlín, Plzeň, nebo Kometa Brno. Právě tento hokejový „turnaj“ rozhodl o Radimově hokejové budoucnosti. „Na této akci si mě vyhlídli trenéři ze Zlína, takže moje další kroky směřovaly právě tam.“ V týmu Beranů si vybavuje velikou konkurenci, která v týmu nejvyšší dorostenecké ligy může být. „Ve Zlíně byla tehdy velká konkurence. Z 80-ti hráčů vybírali pouze 20 nejlepších.“ Lenkovič své místo v týmu vybojoval, pro větší zápasové vytížení však jezdil v rámci střídavých startů hrát zápasy také za Uherské Hradiště. „Dále jsem mimo jiné oblékl i dres Komety Brno v dorostenecké kategorii. Poté moje kroky následovaly zpět do Hodonína.“

V Hodoníně se ve svém věku dorostence zapojil mezi juniory, kteří byli o několik let starší, to však Radimovi nevadilo, právě naopak. „Hru se staršími kluky jsem si užíval, bylo fajn mít se na koho dotahovat. Byla to pro mě dobrá výzva. Potřebuji se dostat pod určitý tlak, abych dokázal hrát nejlépe. To mi zůstalo až do dnes.“ Přibližuje svůj pohled. „Už tehdy jsem se ve stejném týmu potkal se svými současnými spoluhráči. Vedle mě na centru hrál Roman Průdek a další rok se k nám po zranění vrátil i Radim Juránek.“ Vzpomíná na hru s ročníkově rozdílnými hokejisty.

V rámci své hokejové cesty se podíval také za hranice, a to konkrétně na Slovensko. Tato kapitola však nakonec neměla dlouhého trvání. „Hokejová cesta mě dovedla i na Slovensko do Senice do extraligy juniorů. Tam jsem odehrál pár zápasů, ale díky chybě ve vyřizování transferu jsem se musel opět vrátit.“ Nesrovnalosti v papírování tedy dovedly Lenkoviče zpět do Břeclavi, tam ve svém juniorském věku hrál převážně mezi seniory, a to v tehdejším druholigovém A-týmu. „S návratem zpět domů, do Břeclavi, jsem si udělal, stejně jako většina mých spoluhráčů, trenérskou licenci a začal jsem se věnovat výchově budoucích hokejistů, které se věnuji dodnes.“

Po návratu do Břeclavi však zavítal do ještě jednoho týmu. Již za druholigového působení břeclavského hokeje tu byla myšlenka založit „béčko“ v krajské lize. „První rok byl pod vedením trenéra Sítka, tento nápad však nedopadl úplně podle očekávání a po jedné sezóně tým zanikl.“ Právě to byla doba posledního angažmá v jiném týmu, kterým byl Uherský Ostroh. „Ještě naposledy jsem tedy z Břeclavi odešel do Uherského Ostrohu na 2 sezóny. Povedlo se nám vyhrát krajskou ligu. S Kopřivnicí jsme se utkali v baráži o 2.ligu, která se nám ale bohužel nepodařila vyhrát. Za Ostroh semnou tenkrát nastupovali spoluhráči z Břeclavi, byli to Filip Hrbatý a Jakub Klimovič. Za Kopřivnici tehdy nastupoval bývalý reprezentant a hráč NHL, Radek Bonk.“ Po úspěšných sezónách v blízkém Ostrohu se již definitivně vrátil do Břeclavi, kde se založil současný seniorský tým. „Moje momentálně finální cesta směřovala zpátky do Břeclavi. Za tým který tu aktuálně máme jsem velmi rád, mohu zůstat u trénování dětí a aktivně se věnovat hokeji.“ Před dvěma lety si Lenkovič udělal trenérskou licenci vyšší skupiny „B“ a od loňské sezóny převzal práci svazového šéftrenéra mládeže po Filipovi Hrbatém.

Spolu s ledním hokejem hraje Lenkovič jako doplněk mezi sezónami i hokej na kolečkách. Také v něm zažil nejeden úspěch. Dvakrát se mu podařilo v dresu břeclavských Lvů vyhrát 1. ligu a ukázal se dokonce v nejvyšší seniorské soutěži v dresu Přerova.

A jaké má vyhlídky do budoucna? „S trénováním i aktivním hokejem chci ještě pokračovat. Nyní je pro mě asi víc prioritou trénování a vychovávání mladých hokejistů. Ukončení kariéry zatím ale nechystám.“