Rádi bychom touto cestou jménem LVIC poděkovali všem fanouškům, partnerům a sponzorům ženského hokejového týmu z Břeclavi za podporu v sezoně 2024/2025!
???
V té následující se na vás všechny budeme opět moc těšit!
@lvice_breclav
#spolujakolev #hclvibreclav #lvicebreclav #mestobreclav #břeclav #jihomoravskýkraj #thankyou #děkujeme
Vážení rodiče a příbuzní,
Play off hokejové sezóny je tady! Sledujte všechny zápasy na CZECHICEHOCKEY.TV a podpořte naše mladé talenty. Užijte si vrchol hokejové sezóny na naší platformě, kterou můžete sledovat kdykoliv a kdekoliv.
S pozdravem,
Czechicehockey.tv.
První věta, kterou
pronesl, by mohla charakterizovat celou jeho hokejovou cestu. „S
hokejem jsem začínal v Břeclavi a toto spojení se ke dnešnímu
dni nezměnilo.“ S hokejem Marek Nešpor
začal tedy v Břeclavi. Bylo mu šest let, když nastoupil do
přípravky. „Začal jsem v šesti letech,
kdy paní učitelka přinesla do třídy náborový leták k náboru
malých hokejistů a napadlo mě, proč to nezkusit, rodiče byli od
začátku pro, takže jsem pár tréninků zkusil.“ Jak
už to ale mnohdy bývá, začátky nebyly nejjednodušší. „Začátky
byly těžší, hokej mi vůbec nešel a neměl jsem z něj potěšení,
byly jsme nejhorším týmem v našem ročníku v rámci
jihomoravského kraje, což můj pocit ještě umocňovalo.“ I
přes počáteční nezdar však u hokeje vydržel a také z dětských
let má spoustu pěkných vzpomínek „Do 4.
třídy jsme měli trenéra Pappa, na toho rád vzpomínám.“
Důležitá je motivace, kterou u mladých
sportovců může být třeba jen zábava. Pokud se hokejem baví,
automaticky mu dají 100%. Změna nastala také u Marka. „V
dalších letech, zhruba od 4. třídy, se ale něco změnilo,
absolvoval jsem všechny tréninky, chodil na ně rád a byl spokojen
v kolektivu.“ V páté třídě na základní
škole Kupkove, se stal součástí prvního ročníku projektu
hokejových tříd, který pomáhal hokejistům kombinovat hokej se
školou a těšil se velké oblibě. „Veškerý
program nám byl uzpůsoben, trénovali jsme i ráno před
vyučováním, často i po něm, hokej byl znovu zábava a dali jsme
dohromady parádní kolektiv, a to přinášelo i výsledky.“
Časy
nejhoršího týmu byly dávno pryč a mančaft začal hokejově růst.
„Ti nejlepší z nás si zahráli o postup
do extraligy s dorostem i juniorkou a absolvovali velkou porci zápasů
i za druholigové muže.“ Také Nešpor se
po letech v dorostu a juniorce podíval mezi dospělé, když se
zapojil do tréninků a následně také zápasů A-týmu, který v
té době figuroval ve druhé lize. „Byl to
zážitek, hrát proti o 5-6 let starším spoluhráčům, kteří
měli často i 30 kilo víc, a to nepřeháním. Za tuto zkušenost
jsem ale rád.“ Dodává s úsměvem,
stejně jako jeho ostatní vrstevníci i on byl tenkrát vděčný,
když se v sedmnácti letech mohl podívat mezi seniory. O rok
později si ve druhé lize připsal také nějaké zápasy.
Po maturitě následovala
vysoká škola. Liga univerzit tenkrát v česku ještě
neexistovala, univerzitní tým tak sehrál jen pár zápasů v rámci
turnaje univerzit a „Bitvě o Brno“, tedy zápasem s Masarykovou
univerzitou. Mančaft se tak prakticky individuálně skládal zvlášť
pro každé utkání. „Také jsem rád za
to, že jsem mohl být součástí hokejového týmu VUT a všech 5
let jsem mohl školu reprezentovat. Jako třešničkou byly 2 zápasy
ve vyprodaném Rondu.“ Vzpomíná a hned
pokorně pokračuje co jeho zážitek ještě umocňovalo. „Myslím,
že jsem odehrál v každém zápase jen pár minut, ale zážitek
určitě přetrvá i s tím vědomím, že za náš i soupeřící
tým nastoupili dva kluci, kteří později v té sezóně vyhráli
extraligový titul s Litvínovem.“ Není
tedy pravda, jak se s oblibou vykládá, že všichni hokejisté jsou
nevzdělaní, nebo že by se tento sport nedal kombinovat se
studiem...
Při působení na brněnské vysoké škole i nadále
hájil dres břeclavských Lvů a v tom pokračuje také po studiu.
„Nyní se snažíme to nejlepší předvádět
v krajském přeboru. Myslím, že jsme unikátně poskládaný tým
pouze z břeclavských, nebo lokálních hráčů, v podstatě neznám
žádný jiný tým v této lize, mimo možná Hodonín, kde by tomu
tak bylo. Máme skvělou partu kluků, kteří se opravdu snaží
skloubit hokej s prací, i když to není jednoduché, tak opravdu
tíhneme ke stejnému cíli, tím je teda za prvé vyhrát titul a to
se pojí i s tím, že náš, myslím už padesátiletý veterán,
Marek Dora, bude moct přitlouct na zeď hřebík a pověsit brusle.“
Přibližuje Marek Nešpor aktuální
hokejové dění v týmu od Dyje. A jaké má vyhlídky do budoucna?
„Svoji budoucnost
vidím samo sebou v Břeclavi. Vzhledem k práci a rodině to už
jinak ani nepůjde, prostě se bavit hokejem a vidět se s
klukama...“