Filip HRBATÝ: „Trenérskou licenci jsem si udělal z nudy... Nejvíc pro mě znamená podpora fanoušků...“ - Poznej Kádr #3 - HC Lvi Břeclav

Filip Hrbatý patří ke třetí generaci hokejové rodiny. Jeho dědeček, Jan Hrbatý, již neodmyslitelně patří k jihlavskému hokejovému klubu, ve kterém začal s hokejem i jeho vnuk Filip. Dres Dukly oblékal od přípravky až do juniorů. V žákovských letech nechyběl ve výběrech vysočiny a s jihlavskou juniorkou oslavil postup do extraligy. I přesto, že v červenožlutém dresu prožil své začátky i následné hokejové dospívání, přeci jen se podíval i do jiných klubů. Poslední rok nejstarší mládežnické kategorie se přestěhoval o 170 kilometrů na východ. „Poslední rok, který jsem mohl hrát za juniory, jsem šel do Olomouce, kam jsem se přesunul kvůli studiu vysoké školy.“ Mladý hokejista si podal přihlášku na dvě vysoké školy v oboru tělovýchovy a obě dopadly úspěšně, nakonec se rozhodl právě pro Olomouc. „Jednoduše se mi to tam zdálo sympatičtější, vždy se mi tam líbilo, tak jsem se rozhodl pro Moravu.", vzpomíná.

Byl to tým Kohoutů, kde začal budoucí břeclavský šéftrenér mládeže s trénováním hokejistů. Byl to sen už od dětství? Nebo snad hokejový cíl? Pravý důvod vás možná trochu překvapí. „S trénováním jsem začal, když jsem v Olomouci přecházel z juniorů do 2. ligy... Udělal jsem si trenérskou licenci jen tak, protože jsem zrovna ten víkend neměl co dělat a pak se ozvalo vedení klubu, že by mělo zájem, abych pracoval u tamní mládeže... A od té doby jsem tam trénoval.“ Vysvětluje s úsměvem Hrbatý. „Já se tenkrát viděl více jako hráč, ale nakonec se to všechno pohnulo trochu jinak.“

I když v dresu Olomouce sehrál zápas v první lize, nejvíce zkušeností se seniorským hokejem získal Filip v nedalekém Šternberku. Na tuto hráčskou kapitolu vzpomíná velice rád, a to především díky skvělým lidem a také postupové sezóně s místní juniorkou. „Na to mám nejsilnější vzpomínky, a to díky skvělé partě spoluhráčů a také trenérů“ Další silnou, avšak nejspíše ne tak pozitivní vzpomínku, má také na tamní stadion. „Abych byl upřímný, ve Šternberku jsem poznal nejstrašnější zimní stadion v celé České republice.“ Směje se.

Dva roky nastupoval ve druhé seniorské lize, poté se rozhodl vydat se za hokejem na kolečkách. Přijal nabídku týmu CHL Molina Las Palmas na Kanárských ostrovech. Ve škole byl zrovna ve třetím ročníku a uvítal jednoroční změnu. Na in-linovou sezónu v nejvyšší španělské lize vzpomíná v dobrém. „Za peníze od klubu jsem pohodlně vyžil, užil jsme si moře a sluníčko“ Po sezóně se však vrátil zpět do Čech, kdy nastupoval znovu za Šternberk.

Dalším rokem (2011) odešel znovu za in-line hokejem, a to do Francie, konkrétně do týmu Spiders Rouen.

Ze západu Evropy už následovaly kroky cestovatele Hrbatého na jih Moravy, nastoupil v krajské lize za břeclavské Lvy i Uherský Ostroh. Dokud se u Dyje hrála druhá liga, hrál v prvním týmu. V sezóně 2013/14 se dokonce stal kapitánem druholigového A-týmu. V Břeclavi také pokračoval v trenérské kariéře, kývnul na nabídku Jakuba Klimoviče a rozšířil břeclavský trenérský sbor. Zanedlouho se následně stal svazovým šéftrenérem mládeže.

Své největší hokejové úspěchy spojuje Hrbatý se sportovní výhrou. „Mám na kontě pár postupů do vyšších lig, a to jsou nezapomenutelné vzpomínky...“ Označení „pár“ je v tomto případě spíše skromné, vítězem ligy se Filip stal hned několikrát. Jak bylo psáno na začátku, s Jihlavskou juniorkou vybojoval extraligu, s juniorkou Šternberka 1. ligu, dařilo se také v zahraničí, kdy s týmem Spiders Rouen prorazil do nejvyšší francouzské in-linové soutěže.

V seniorském ledním hokeji pak například vyhrál krajskou ligu v dresu Uherského Ostrohu, u toho byl na ledě s Jakubem Klimovičem, Radimem Lenkovičem, nebo Ivanem Klaudou, se všemi o pár let později oblékal také břeclavský dres. V baráži o druhou ligu však nakonec podlehli Kopřivnici.

A jaké jsou pro aktuálního útočníka Áčka a zároveň hlavního trenéra mužů a juniorů největší hokejové zážitky? „Největší hokejové zážitky jsou pro mě, když je na stadionu spoustu fanoušků a společně se můžeme radovat, smutnit, prostě užívat si hokejového života.“ Přibližuje své pocity.

„V Břeclavi bohužel na hokej moc lidí nechodí, ale už na nás začali chodit i fanoušci (fans HC Lvi Břeclav) a doufám, že budeme v dalších sezónách předvádět takové výkony, kterými třeba další lidi na zimní stadion přilákáme...“ Doufá v nadcházející roky Hrbatý.

A Jaké jsou jeho další vyhlídky do budoucna? „S vyhlídkama je to těžké, obzvlášť v téhle těžké době. Momentálně se naplno věnuji své dceři a co bude dál se uvidí. S motivací k trénování to u mě poslední dobou šlo docela dolů, ale doufám, že teď, po té pauze, to bude zase jako dřív. Hokej miluju a chtěl bych se kolem něj stále motat... Nejlepší představa je u mě trénovat na vyšší úrovni a kdyby se to povedlo, tak tady v Břeclavi.“